Čechy a Bavorsko dělí hluboká propast. Díkybohu už se nejedná o propast mezi lidmi, ale jen mezi geologickými útvary. Co se však v hlubinách mezi Smrčinami a Slavkovským lesem odehrává, má výbušnou sílu. Díky ní je tento malý kousek země v srdci Evropy zcela mimořádný: jedná se o oblast se stovkami léčivých pramenů, přičemž mnohé jsou skryté a takřka neznámé, další využívané tak, aby přinášely zisk, a ostatní byly dokonce bohatě vyzdobeny a zčásti i získaly světovou proslulost.
Když před miliony let africký kontinent nesmírnou silou narazil na evropskou kontinentální desku, nepředstavitelné síly na sebe natlačily zemské masy a vztyčily do výšky Alpy. Podhůří Alp včetně Smrčin, Krušných hor a Slavkovkého lesa se rozlámalo. Zemské kry dnes tvoří jednotlivá pohoří a pánve. Podobný náraz zanechá hluboké stopy. Dnes sahají kilometry hluboko až do zón svrchního zemského pláště, kde se nacházejí pukliny a trhliny, jimiž můžou stoupat nahoru plyny. Ty se ve vyšších vrstvách mísí s vodou a vybublávají na povrch.
Voda vyvěrající ze zemských hlubin fascinovala lidi už odjakživa. A lidé už tehdy rychle vycítili, že prameny mezi Krušnými horami a Smrčinami jsou zcela mimořádné. Bublinky, chuť, vůně, to vše slibovalo účinky, které od normálních vod čekat nelze. Lidé nacházeli cestu k pramenům z rozličných důvodů – někdy to byla hluboká úcta k zázrakům přírody a Boží tvořivosti, jindy jednoduše bezradnost tváří v tvář utrpení, kterých je lékaři nedokázali zbavit.
Mimořádné léčivé účinky při bolestech hlavy a zubů a při očních potížích má údajně Konrádův pramen nedaleko Golfhotelu Fahrenbach u Tröstau – alespoň se to místní lidé kdysi domnívali. Vedle dodnes vyvěrajícího pramene se až do 16. století nacházela kaple sv. Konráda. Kaple, pramen a stará hrušeň byly prý také poutním cílem. Na hrušeň lidé věšeli lístečky s přáními, připevňovali na ni kolíčky, ryli do jejího dřeva. Je dost dobře možné, že uctívání tohoto pramene a hrušně má své kořeny v předkřesťanské tradici.
Také objevy ostatních léčivých pramenů v regionu jsou opředené pověstmi. Kde dnes do karlovarského údolí řek Ohře a Teplá symbolicky skáče bronzový kamzík, probíhal podle pověsti jelen, který krále Karla IV. a jeho družinu přivedl k prameni. Tato pověst značí počátek několikasetleté úspěšné tradice léčby a odpočinku. Za časů Karla IV., v polovině 14. století a dříve, se přitom horké prameny využívaly výhradně ke koupelím. Karlovarská pitná kúra se začala aplikovat teprve od roku 1522, kdy loketský lékař Václav Payer publikoval učebnici týkající se tohoto tématu. Hosté neměli léčivou vodu spěšně hltat, ale konzumovat ji pozvolna během jakési „zdravotní procházky“. Za tímto účelem také později vznikaly kolonády. To, že i skvěle vypadaly a lahodily oku, byl příjemný vedlejší efekt.
Nejteplejším a nejvydatnějším pramenem česko-bavorské lázeňské oblasti je Vřídlo v Karlových Varech. Za jedinou minutu se zde prodere na povrch kolem 2000 l vody. Před očima návštěvníků pramen tryská do výšky až 12 metrů. S pomocí pěti vývěrů se voda o teplotě 73 stupňů ochlazuje na 50 a 30 stupňů, aby měla teplotu vhodnou k pití.
Pravděpodobně ještě hlouběji sahá historie léčivých pramenů v Bad Stebenu. Už před mnohem více než tisícem let byla zdejší oblast ve Franském lese osídlená díky hornictví a podle domněnek byly dlouho známé i léčivé prameny, poprvé písemně zmíněné roku 1444. Poté co si prameny během staletí přivlastňovali různí zeměpáni a knížata, je obec roku 1832 prodala za 600 zlatých Bavorskému království. Král Ludvík I. sám dohlížel na stavbu lázní, které se v té době směly pyšnit titulem „královské státní lázně“ a dnes jsou nejvýše položenými státními lázněmi v Bavorsku (600 metrů nad mořem).
Už jen seznam významných hostů z oblasti politiky či kultury, kteří v Karlových Varech, Mariánských Lázních a Františkových Lázních hledali uzdravení, by vydal na několik stránek. A jezdívali sem i za zábavou. Jak jinak vysvětlit, že k „doléčení“ rádi jezdívali na několik týdnů do mnohem menších, klidnějších lázní Alexandersbad ve Smrčinách, aby se zotavili ze světáckého života během léčebné kúry. Rozdíl ve velikosti přetrval dodnes: na jedné straně lázeňského regionu – té české – máme světoznámá lázeňská města, na druhé straně nejmenší léčebné lázně Bavorska. Králové, císaři, carové, knížata včetně doprovodu nízkých šlechticů, vzdělanci, básníci, myslitelé a vzmáhající se průmyslová šlechta, ti všichni se zde nechávali hýčkat. A lázeňští hosté si s sebou nezřídka přivezli vlastní zvyky: oblíbenou kratochvílí byl kulečník, piknik na nedalekém hradě Luisenburg, jízda oslím povozem a samozřejmě toulky rozsáhlými parky, které přišly do módy v době osvícenství.
Fasády jsou dodnes slunečně žluté. Tomuto barevnému odstínu se říkalo císařská žluť. Inspirací byla žlutá barva zámku Schönbrunn ve Vídni, císařského sídla v dobách habsburské monarchie. Jedná se o poznávací znamení českých a bavorských lázní. Přátelsky světlá barva měla během léta v horách utišit touhu po slunci. Přísun návštěvníků hledajících odpočinek v bavorských lázních po prohýřeném pobytu v Čechách byl dostatečný. Vždyť vedle Karlových Varů se v bezprostřední blízkosti nacházela další lázeňská lákadla: ušlechtilé Mariánské Lázně zbudované ve vrcholném období habsburské monarchie a Františkovy Lázně, založené teprveroku 1793 severně od někdejšího říšského města Cheb. Kdo v Evropě dbal na svou dobrou pověst, pro toho byla návštěva nebo dokonce letní bytv těchto městech stavovskou povinností. Nice, Svatý Mořic a Monako byly tenkrát ještě ospalé horské a rybářské vesničky. Celkově se region mezi jižním okrajem Krušných hor, Franským lesem, Smrčinami a severním Hornofalckým lesem vyznačuje největší hustotou léčivých pramenů na celém kontinentu. Neoficiální titul „lázeňské srdce Evropy“ je proto zcela výstižný.
Mnoho léčivých pramenů je méně známých, částečně skrytých hluboko v lesích. Už jen v lese kolem prastarého kláštera Teplá jich jeden mnich v 17. století napočítal ke stovce. Další zvláštností regionu je kromě řady minerálních pramenů také radonová voda. Radon je radioaktivní vzácný plyn, který vzniká při rozpadu uranu, nacházejícího se v přírodě v malém množství v horninách. První radonové lázně na světě vznikly roku 1906 v Jáchymově, tehdejším Sankt Joachimsthal, několik kilometrů od Karlových Varů. Radioaktivní vody z místní štoly se pak staly podnětem k výstavbě lázeňského města. Také v Bad Stebenu vyvěrá vedle dvou vápenato-hořčíkovo-uhličitanových pramenů i radonový pramen. Ve Smrčinách jsou známé Ahornquelle u Ochsenkopfu nedaleko Fichtelberg-Neubau, „zlá voda“ na severním okraji Wunsiedelu a konečně radonový pramen ve Weißenstadtu. Poslední jmenovaný pramen se roku 2007stal důvodem výstavby moderního lázeňského centra. Tím započala proměna někdejšího hornického města v moderní lázeňské a zdravotní středisko. V budoucnu se zřejmě bude i Weißenstadt moci pyšnit titulem „Bad“ (lázně). Další weißenstadtský pramen byl odhalen teprve roku 2013, což nečekali ani mnozí geologové. Při cíleném vrtu u jižního břehu Weißenstadtského jezera narazili v hloubce 1835 metrů na sirný termální pramen s vysokým obsahem fluoru, artézský pramen, který tryská ze země o teplotě více než 32 stupňů Celsia.
Nahromaděné síly přírody ve Smrčinách mají blahodárné účinky a v Bad Bernecku jich lze využívat mnoha způsoby: ať už se jedná o léčivé ticho na čistém, voňavém lesním vzduchu, anebo průzračnou horskou vodu při koupání v řece, vanové lázni, lázni s tříslovinami, solné lázni, železité koupeli či koupeli ze smrkového jehličí. Nabídka pro hosty zahrnuje i zdejší léčivé bylinky a speciální léčivý nápoj – syrovátku.Lázně Bad Berneck využívají léčbu podle Kneippovy metody a doplňují tak zdravotní nabídku regionu.
Mnohé léčivé vody jsou vzhledem k vysokému obsahu minerálů a především železa lahodné jen čerstvé, přímo z pramene. Stačí sotva jeden den a pod vlivem světla a vzduchu se z nich stane rezavá břečka, která není vhodná k delším transportům nebo stáčení do lahví. Některé však prosluly jako chutné minerální vody a nacházejí uplatnění na nejednom stole: např. Höllensprudel z Franského lesa, Kondrauer a König-Otto-Sprudel ze severní Horní Falce. Heinrich Mattoni, který pocházel z Karlových Varů, koupil roku 1873 malé lázně Kyselka, ležící východně od Karlových Varů, včetně léčivých pramenů a proslavil zdejší kyselku široko daleko. Tyto a další prameny, které vyvěrají v Doupovských horách východně od Karlových Varů, se staly základem značky „Mattoni“, jedné z nejznámějších minerálních vod v České republice, která v současnosti spadá pod Karlovarské minerální vody, a. s. V Kyselce dnes o úspěchu této minerálky informuje Mattoni Muzeum s mnoha autentickými exponáty.
Voda má pro lidi, kteří žijí na česko-bavorské hranici nebo kteří sem přijíždějí za odpočinkem a uzdravením, i v dnešní době velký význam. Hodnota vody pro lidi a jejich úcta k ní se dodnes dojemně zrcadlí při wunsiedelských Slavnostech kašen. Tyto oslavy byly dokonce uznány nehmotným kulturním dědictvím UNESCO. Brzy by i české lázně spolu s některými evropskými středisky mohly podpořit svou světovou proslulost a dostat se na seznam světového kulturního dědictví. Ještě více by pak vyniklo, jaký význam má voda pro tento region na české i bavorské straně hranice. A nezáleží na tom, jestli pramení v pohoří Smrčiny, Steinwald, Franský les, Slavkovský les, Český les či Hornofranský les nebo se klokotavě dere na povrch působením podzemního vulkanismu.
Ronald Ledermüller, s podporou dr. Petra Rojíka