Hovězí oponka je specialita tvořící zejména ve východních Smrčinách a Horní Falci zvláštní součást pokrmu zvaného Schlachtschüssel („jateční mísa“). Oponka je sval držící hovězí bránici, jedná se o svalovinu s hrubými vlákny a potaženou silným vazivem. Po odstranění této blány lze maso postavit tak, že připomíná korunku. Typicky se vaří v silném vývaru s dostatkem polévkové zeleniny a podává se v hlubokém talíři. Ve Smrčinách se tento pokrm obvykle servíruje večer v den porážky, tedy v předvečer pokrmu Schlachtschüssel. Maso se vyjme z vývaru a jí se z dřevěného talíře, přikusuje se rustikální chléb kořeněný solí, pepřem a strouhaným křenem. S podporou spolku Brücken-Allianz-Bayern-Böhmen se několik hostinských v obcích Arzberg, Thierstein, Thiersheim, Konnersreuth, Hohenberg, Höchstädt a Schirnding spojilo a propagují pokrmy z oponky na svých jídelních lístcích.
V kdysi českém Marktredwitzu se dodnes vyrábí originální sladké pečivo s neobvyklým názvem: Fichtelgebirgs-Pumpernickel (Café Riedel). Zdejší perníkáři, mezi nimiž údajně byli i vídeňští cukráři, zde tuto pochoutku vyráběli už dávno před rokem 1800. Původní název se možná odvozuje od latinského označení „bonum paniculum“ pro dobré (výživné) malé chleby, které se posléze začalo používat pro lahodné kořeněné koláčky (= perníčky), protože se jim připisovala zdravotní prospěšnost. V každém případě se jedí po celý rok a výborně chutnají s kávou, ale také s vínem, pivem a likéry. Na české straně jsou obdobnou specialitou Loketské perníčky.
Sušené ryby – tak jako ryby obecně – sehrály v jídelní kultuře středověku prokazatelně velkou roli. Na zásobách snadno konzervovatelných ryb mělo zájem především prostší obyvatelstvo vnitrozemí, lokální sladkovodní ryby jako kapr nebo pstruh byly totiž vyhrazeny vybranější společnosti. V dlouhých postních obdobích roku tak lidé připravovali sušenou rybu podle nejrůznějších receptur, ještě ve starších kuchařkách je najdeme velmi hojně. Aby tato tradice celosvětově rozšířených pokrmů ze sušených ryb neupadla v zapomnění, věnují se badatelé výzkumu jejich rozšíření z Norska přes Evropu až do Afriky a Surinamu. Severní Horní Franky mají v této sbírce receptů výjimečné postavení, což je také důkazem jejich několikasetletých kulinářských dějin.
Podle způsobu, jakým se zde pokrmy ze sušených ryb připravují, se region řadí k takzvané „Via Querenissima“, pojmenované po benátském kapitánovi Pietru Querinimu. Ten v prosinci 1431 během své obchodní cesty ve službách Benátské republiky ztroskotal před Norskem (Røst) a byl společně s dalšími přeživšími zachráněn obyvateli pobřeží. V následujícím roce se vydal po souši – zásobený 60 sušenými rybami coby proviantem – na cestu domů přes Göteborg, Augsburg a Basilej. Tradičně se sušená ryba podél Via Querinissima připravuje ve směsi másla, mléka, vajec a dalších ingrediencí jako hrášku či mrkve a podává se s knedlíkem.
Hofská hovězí klobása neboli Hofer Rindfleischwurst se roku 2011 dostala na evropský seznam zaručených tradičních specialit. Od té doby je jméno této jemné klobásy chráněným zeměpisným označením, díky čemuž se smí vyrábět pouze podle originální receptury z roku 1920, jež byla vylepšena v roce 1950, a z výběrového, nejlepšího hovězího masa, a to jen ve městě Hof a okolí. I jateční zvířata pocházejí výhradně od řezníků z Hofska. Skutečný regionální produkt!
Strouhaný perník dokládá staroevropský charakter hornofranské kuchyně. Používá se ke zjemnění a zahuštění tmavých omáček, jako koření, ale také k přípravě různých sladkých pokrmů. Podobně je tomu dodnes částečně i v zemích někdejší rakousko-uherské monarchie – v Polsku, České republice, na Slovensku a v Sedmihradsku. Chuťově pestré ingredience strouhaného perníku, jako např. hřebíček, nové koření, fenykl, koriandr, kardamom a skořice, najdou uplatnění v bohaté škále jídel včetně moderní kuchyně. Strouhaný perník se ve Smrčinách vyrábí podle tradované receptury perníkárny LEUPOLDT Lebkuchen Manufaktur ve Weißenstadtu.
Hofská hovězí klobása neboli Hofer Rindfleischwurst se roku 2011 dostala na evropský seznam zaručených tradičních specialit. Od té doby je jméno této jemné klobásy chráněným zeměpisným označením, díky čemuž se smí vyrábět pouze podle originální receptury z roku 1920, jež byla vylepšena v roce 1950, a z výběrového, nejlepšího hovězího masa, a to jen ve městě Hof a okolí. I jateční zvířata pocházejí výhradně od řezníků z Hofska. Skutečný regionální produkt!
Strouhaný perník dokládá staroevropský charakter hornofranské kuchyně. Používá se ke zjemnění a zahuštění tmavých omáček, jako koření, ale také k přípravě různých sladkých pokrmů. Podobně je tomu dodnes částečně i v zemích někdejší rakousko-uherské monarchie – v Polsku, České republice, na Slovensku a v Sedmihradsku. Chuťově pestré ingredience strouhaného perníku, jako např. hřebíček, nové koření, fenykl, koriandr, kardamom a skořice, najdou uplatnění v bohaté škále jídel včetně moderní kuchyně. Strouhaný perník se ve Smrčinách vyrábí podle tradované receptury perníkárny LEUPOLDT Lebkuchen Manufaktur ve Weißenstadtu.